V opuštěném atelieru.

Ty ruce pilné klesly jen a ztuhly,

co umřel nám, to je už kolik dní...

a zde ještě ta paleta a uhlí

a náčrtky, jež sbalil kdysi v role

či rozvěsil si po té stěně holé,

a zde ještě ten obraz poslední

a na podstavci z nedávné té chvíle

je ještě plátno bílé.

A jak mi oči na to plátno klesly,

mně zvlhnul zrak a tak mi bylo v snách,

že něčí ruka kontury tam kreslí. –

Je před nocí a na podzimní lada

tak v dáli mha a noc a smutek padá

a vítr chví se v stromů korunách

a s obzorem, kam v smutku zrak se dívá,

stín něčí mlčky splývá...