V parku.

Tak náhodou jsem do parku

si vyšel na procházku:

tam u dětského kočárku

jsem zřel svou první lásku.

Plá spokojenost ze zraků

té baculaté paní –

však ještě jsem se z rozpaků

nevzpamatoval ani,

když opodál svou bývalou

zřím lásku druhou, třetí –

a všecky dávno vdány jsou

a všecky mají děti!

Rozechvěn v nitru kráčím dál

a smutně věsím hlavu:

Ty dívky, jež jsem miloval

jsou všecky v jiném stavu!

Ó, přírodo, jak mocná tys’

v své změně nevystihlé –

když já je vroucně líbal kdys,

jak byly všecky štíhlé! –

Je celkem manželů to věc

a cizí záležitost –

leč v duši své jsem cítil přec

nějakou divnou lítost...