V parku.

Parkem prohání se chasa mladá,

střemchy květ jí v rusé vlasy padá,

s hlavy dolů pod nožky jí prší –

ze rtů smích a z očí jiskry srší.

Děvuška, jež po cestičce kráčí,

to můj svět, jenž Bůh mi žehnat’ ráčí,

s čela stírá vlásky jako z lenu –

tak jsem nejprv spatřil též svou ženu.

Hlavičku má jako makovičku,

rtík se chví a ruměn plane v líčku,

všecko křičí, ona s ptáků směsí

moji jarní píseň cukruje si.