V PÍSECKÉM PARKU.

Píseckým parkem kráčí velký kmet,

na skráni sníh má, na rtech úsměv svěží,

a drobných dětí kupa vstříc mu běží,

za bonbon mění hubiček jich med.

A kráčí dál, a starých stromů tlum

jak v úctě před ním skláněl by své hlavy,

a druhu druh jak v šumotu když praví:

To on, náš přítel, básník květných dum!

Leč ptáci všichni jásají mu vstříc,

a starý čermák na kvetoucí sněti

dí: Pěkně! Písním rozumí on, děti,

sám vyzpíval jich krašších na tisíc!

Teď bledý student s lávky vstal a smek

a za kmetem se velkým snivě dívá,

jak na odkryté hlavě jeho splývá

na aureolu slunný paprsek...