V. Písně vzbouřených sedláků. (2.)

A tací jsme my sedláci!

Ať svět se na rub obrací,

ať si dříme,

my to víme,

kdo zde nejvíc krvácí!

A nechte již těch orací!

My jdeme svou jen za prací;

lán i lícha

mužně z ticha

pluhem jen se obrací.

Vy dutí panští panáci,

my kýchnem – vše se potácí,

za dlaň bednou

sta se zvednou,

víme, Pán Bůh odplácí!