V. Písně vzbouřených sedláků. (3.)

Panský zámku nad lesem

s bání okrouhlou,

často v srdci s úděsem,

s hlavou znojem mdlou

od ruchadla v slzné rose

oko k tobě točilo se

těžkou dobou zlou.

Panský zámku nad lesem,

tak ty časy jdou!

Dneska se víc netřesem

drábů pod knutou,

hrdé oko k tobě patří,

před tebou jsme všickni bratří

s cepem, s lopatou.

Panský zámku nad lesem,

chystej krytbu svou,

kohouta tam zanesem

s druží krvavou,

křídly mávne, zakokrhá,

trámy tvé a stropy strhá

rudou záplavou.

Panský zámku nad lesem,

dnes jen trety jsou

jabot s panským účesem,

hvězdy na prsou.

S halenou dnes mozol platí,

ty tvůj přepych brzy zvrátí...

Sedláci již jdou!