V. Písně vzbouřených sedláků. (4.)

Ta selská halena

sluncem jest spálena,

větrem jest šlehána,

o ploty servána,

hej, co s ní na konec?

Dobrá jest v jednu věc,

na bidlo za prapor

v náš sbor!

Sedlák, co prožil v ní,

to vše jen pán Bůh ví,

nachvěl se, navztékal,

nežli se, dočekal

spásy dne na konec.

Nyní je dobrá přec,

na bidlo za prapor,

v náš sbor!

Emigrant v chladu skal

často jí přikrýval,

líp nežli peřinou,

dcerku svou jedinou;

bibli v ní ukryl přec...

Co teď s ní na konec

na bidlo za prapor

v nás sbor!

Strhána, jeden cár,

mihniž se v zámku žár,

k božímu soudu veď

nás v řeže, v trosek změť,

ovívej skráň i plec,

zrubaný na konec

až klesne pod prapor

náš sbor!