V. Písně vzbouřených sedláků. (5.)

Ohně hoří Polabinou

až ku Praze dál,

jakoby v noc hlubou, stinnou

moře krve svál,

a jak plají,

tak se ptají:

Český lide, Český lide,

kde pak je tvůj král?

Zvony hučí teskným zvukem

přes hranice dál,

vlny bouří temným hlukem,

vichr v lůně skal,

vlast jenž hlídá,

odpovídá:

Český lide, Český lide,

čas, bys kraloval!