V PODJESENI. (I.)

Tak to láska ze srdce mi

zaletěla na pustiny –

jako zpěvné v podzim ptáče

z vadnoucí už ze křoviny.

A jak list za lístkem padá,

tak ty písně v srdci vadnou,

dumný větřík roznáší je –

zanáší je zemí chladnou.

Zdaž na rov mi srdce padne

jeden lístek ze křoviska –

zdaž tam aspoň jedna píseň

siroteček pozastýská!