V PODJESENI. (III.)

Oj ty lese, tmavý lese,

zadumaný – bez šumotu –

ty jsi jako srdce lidské

pohroužené ve temnotu.

Kde jsou ty tvé víly vábné,

světlostinné kde ty háje –

kde ty květy, písně, touhy

a tvé rozšuměné báje.

Jenom časem lovce puška

ty tvé hvozdy rozhlaholí –

však tu vzdychne laňka bílá,

taková že píseň bolí.