V PODJESENI. (IV.)

Osiřelo srdce moje

jak ten potok na lučině,

jak ta vlnka ve potoce,

jak ta rybka ve hlubině.

Opadaly květy krásné,

po březích jež víla sela,

i ta věrná pomněnečka

modré oko pozastřela...

Jen ta vrba vetchá, shrblá

proutím šumí nad potokem –

jen ta moje matka stará

vzdýchá nad mým modrým okem.