V podkroví.

V podkrovní komůrce dělnické čtvrti

stařičký proletář usýchá k smrti.

Hasnoucí zrak těká na holé stěny –

nevidí, neslyší tichý vzlyk ženy.

Necítí výpary fabrik a strojů,

zapomněl klopotných za soustem bojů...

Letmo se vrátily blažené časy:

tatíčka, matičky zaslechl hlasy!

Skotačí vesele, je šťastné děcko,

jejž těší, co vidí kolkolem všecko.

Kynou mu chaloupky vzdálené vísky –

klekání zacinkal v kapli zvon blízký.

Potůček bublavý v proutí se vine

a z ptačích hrdélek v háji zpěv plyne...

V podkrovní komůrce tovární čtvrti

proletář uštvaný klid našel v smrti.