V PODZIMNÍ NOCI.

Mdlá světla plynová do mlhy prosakují,

do noci podzimní jen harmonika vříská.

Je mrtvo v ulicích. Je ubíjivé ticho

a smutno k zalknutí. A skoro se ti stýská...

Je u nás k zalknutí v tom tichu ustrašeném.

Nám scherzo vypadlo sonaty živobytí.

Akkordy smíchu v mlhách zadušeny.

My slunce neznáme a nevíme, že svítí.

A do pláče až je ti po životě teskno,

po jeho jásání a hýření a shonu

a touha šílená se v tobě zvedne náhle:

zřít v mlhách obří silhouettu Pantheonu...