V pohodě jara.

V pohodě jara, jitro když svítí,

za tichých větrů vanutí

nad polem bílý obláček zříti

vznášet se k nebes klenutí.

Jako kouř bílý kadidla jemně

nebo jak mlhy bílý tyl

práší se, zdvihá nad hroudy země

nesený větrem plodný pyl.

S květnaté meze rolník se dívá

zbožně a s klidem posvátným,

jak ten pyl s pole na pole splývá

za větrem tichým jako dým...

Nad knihou sedím, nad knihou dějů,

lidského ducha stíhám let,

nad jeho vzmachem velkým se chvěju,

pod nímž se otřás’ celý svět.

Žehnám těm větrům, které v svém dutí

myšlének nových zárody

přenesly k žití nového hnutí

přes kraje, země, národy!