V POKOJI SEDÍM SÁM A SÁM...

Taková nálada je ve mně...

Ostrůvkem chodím cizí země.

Den zšedlý smek’ se na řeku,

Lukami k břehu žloutne cesta,

Přes řeku hledím... Štíty města

tratí rys v rudém daleku...

Taková ve mně nálada je.

Co stoupá to do ticha kraje?

Není to pláč, jenž lomí je?

Ostrý šum vzduchu v sluch se věsí.

Neduní vůz to blízko kdesi?

Psi štěkli... kdos křik’: „Marie!“

Olši jsem chyt’ a čivy zbystřel,

Lidí řev v pláni, křik a výstřel.

Strašná to bolest... Co mi je?

Taková nálada je ve mně...

ostrůvkem chodím jakés země

a vzpomínám a vzpomínám...

Kde jsem to byl, kdy jsem sem přišel,

kde jsem to viděl, kdy to slyšel,

a vzpomínám a vzpomínám...

V pokoji sedím sám a sám...