V. Pokračování.

Jak celou noc a dlouhou

mně o tobě se zdálo

a říci: „Myslím na tě!“

jak málo to, ach málo!

Jak v síť lapené ptáče

se moje srdce bálo,

vždyť tobě dáti život

je málo tak, ach málo!

A zase v tichou lítost

mé roztoužení tálo,

vším tys mně – a já tobě

tak málo, ach tak málo!

Pak v jásotu a plesu

mé srdce plálo, hrálo;

žel, říci: „Miluji tě!“

je málo, ach tak málo!

A jako v jednom hnízdě

dvé hrdliček by spalo,

má duše byla s tvojí –

a přec to málo – málo!