V pole!

Všecko mě to z domu žene:

pěkné chvíle, srdce tluk,

stromy deštěm osvěžené,

křoví šum i ptáků zvuk;

všecko si to řeklo v spěchu,

mou že bude škádlit krev:

vonná něha růžných vzdechů,

vánků van a děvčat zpěv, –

Nuže tedy, zjasním čelo,

klobouk s kvítím stranou dám;

aby srdce klidu mělo,

do polí se zatoulám;

než se Zora schýlí ke Dnu,

chci se duchem v krásu nést,

až si mezi kvítí sednu,

snad že také budu kvést!