V POLEDNE

Teď slunce prošlo poledníkem,

dal znamení, a tímže mžikem

stroj na hvězdárně hlásí polední.

A hodiny už bijou s věží

a zvony zvoní, z dílen běží

tisíce lidí, čas je obědní.

A mistr z hvězdárny se dívá,

jej upoutala směs ta živá

a zamyslil se vážně na chvíli.

Ach, jak ta zeměkoule letí

do prázna, rychle nad ponětí,

s ní boly, žaly – vše má na píli.

Kdo s pevného by patřil bodu,

zřel zem by jako kouli v hodu,

jak mizí před ním v nebes hluboku.

Tak u moře kdož jednou stáli,

viděli, jak se ztrácí v dáli

loď plná zbičovaných otroků.