V POLEDNE

Jdi lesem v poledne, když listí kropí

svým stínem břehy cest, jichž ptačí stopy

se dotkly jen, a země, zatížená

polibkem slunce, sladká, udivená

a čarující jako mladá žena

se vzdává pocelům. Tu krásu vnímej,

modř nebe nad hlavou a zeleň pod krokem.

Najednou ztratíš všechnu lidskou tíži

a bezstarostným jsi jen potokem,

jenž krásu zrcadlí, jak v ní se shlíží.

Proud krásy lehkostí svou unáší tě

přes balvany, jež cestu tarasí;

máš radost – takovou – jak mívá dítě,

jež s životem jen ve hře zápasí.

Rozumíš zpěvu ptáků, řeči listí,

jsi jedním z nich – a letíš, jásáš – zpit

tajemstvím krásy, jež ti připomněla

o nové zítřky život poprosit.