V POLI

Je mrtev. – A siný.

Sta tisíců vedle. A jiný a jiný.

A každý jen masa tříšť, kostí,

tak člověku nepodoben

a nepohroben,

jak v křečích se válel v zoufalosti

a tuh’ – –

Kdo bude mstít krvavý dluh?!

A cosi v té líci,

stín úsměvu jako by vytékal snící

zpod zamčených očí mu zřídla.

Kříž na srdce mroucí mu kles’,

než ke rtům jej vznes’.

S tou vírou mu ruka už stydla

a ztuh’,

kdo mstitelem bude. Sám Bůh! – –