V POLÍCH ELYSEJSKÝCH.

Park, alej nádherná až k obzoru se táhne,

kde Oblouk Vítězný se stápí v záři hvězd,

a v středu kočáry, shluk aut a vše, co prahne

v Lesíku zaskvět se, v něm pyšně slavit sjezd.

Haut volée Paříže, že hled jí neobsáhne,

hra toilett, lesk šperků, vzruch a kouzlo gest

zrak mámí, v rozkoše jak číš kdy ret se nahne

a štěstí zlatou báj v trud žití touží vplést.

Boháči, divadel všech krásky, vše, co krášlí

svět velký i svět lehčí, vzkypět, užít, vzplát

sem chvátá – v opojném dnes flirtu zde se našli.

A Paříž ducha kde a sfér, jež Lidstvu zoří?

– V předměstích ubohých, kdes v Batignollech snad

ji spatříš v podkroví, tam strádá, sní a tvoří.