V popelec.

Pestrý dav se širým světem míhá,

Jak divoký slepých vášní boj,

Druh přes druha mrzký poživ stíhá,

Zneřestěným pudům na úkoj.

Smrtelníku! víš, co v hvězdách psáno?

Květ tvůj svadne snad již příští ráno!

Zlom soběctví zlého zpupné vzdory,

S věže hlásá zvon: Memento mori!

Chřtán lakomství nesytostí chrtí

Vášnivý na úrok strojí lov,

I když upír hladu bratra škrtí,

Klidně sčítá vylichvený kov.

Marně kape na ty stohy skvostů

Žalná slza krušných nouze postů.

Však se třeste skoupé zlata hory!

S věže hlásá zvon: Memento mori.

V hnusném kalu hejřivě se válí

Vilnosť svraštělého mrzkoše,

A nevinnosť šeptem lásky šálí,

Na oběť své podlé rozkoše;

A když zhnětl kvítko čin nestoudný,

Zpěv a číš utápí ozev soudný;

Strašný však se mísí tón v ty sbory,

Anto hlásá zvon: Memento mori.

Tvrdou pěstí svaté právo bije

Bujná zpánělosti svévole,

Křivdu slavíc, v nádhernosti tyje

Na útrapné zásluh mozole.

Truchlý úžas prochvívá síň práva,

Kde rozmarům křivdy svítí sláva.

Dojdou soudu však ty matné spory;

S věže hlásá zvon: Memento mori.

Duchu ctnosti! jenž šlechetnou pílí

V spáse lidstva hledáš lahodu,

Jenž upřímnou snahu vší své síly

Zasvětil jsi službě národu,

Ty člověka vznášíš do výsosti,

Že se stkví co odlesk bohovosti!

Tobě věstí zář krásnější zóry

Slavný zvonu zvuk: Memento mori!