V posledním slunci

Skupina stromů podzimní

v posledním slunci. Dlouze v ní

jas se už na dálky vkrádá.

S prořidlých větví padá

za listem list.

V prázdnotě po těch, kdož odešli,

zbýváš smířen se vším a jist.

Z moudrých stromů těch pokoje

neslyšet stonu.

Smířeno všecko je

ve chvílích skonu!

Což tu nic nebolí,

nic se nevzepře, neptá?

S poslední trávou na poli

smrt si bratrsky šeptá.