V POSTĚ

V oblaku fialovém bílý kříž!

ty nevíš: hrozí? slibuje?

zrak vlhne, když se zahledíš,

i porozumíš: miluje!

V tom reji světa, v lidstva mumraji,

kde divoce se pění vír,

v tom nepokoji, jímž schneš potají,

on dechne líbezně: „Jsem mír!“

Když přistupuješ, on jde před tebou,

jak vábil by tě, úsměv: „Pojď!“

povrhni světem, vítěz nad sebou,

v příboji vln jsem archa, loď!“

„Na křídlech ramen kříže jako pták,

– to mou jest lásky úlohou –

já k výsostem tě vznesu do oblak,

až zem se zbortí pod nohou!“ –

V oblaku fialovém bílý kříž!

jak vroucí náruč rozpnut je;

zrak vlhne, pro koho? ty víš

a srdce? to jej miluje!