V POZDVIŽENÍ KALICHA

V pohledech víry jak ti září!

krev Kristova v něm klokotá;

ó skloň se v země prach teď tváří,

zde studnice je života!

Tvá duše, znojem světa zprahlá

jak dromedar, jenž v poušti slech’

zvuk zdroje ukrytého znáhla,

se sklání na svých kolenech.

Zde spása je, jak stejně cítí,

když od žáru vzduch řeřaví

a zemdlívá tvé žilobití,

i blah’ tu krok se zastaví!

Pij! žíznivé tu nastav rety,

kraj kalicha jest Kristův bok;

ach, okamžiky líbezné ty,

kdy prolíná je božský tok!

Pij, dušičko mdlá, na své pouti,

jež klopotná je, daleká –

Bůh blízek, dej se obejmouti:

Syn Boží a syn – člověka!...