V PŘEDMĚSTSKÉM CIRKU. (I. ZAHÁJENÍ.)

Před boudou velikou dav dětí chtivých stojí,

směs pestrá plakátů je vábí do vnitř cirku:

ke stěně prkenné tvář často tisknou svoji,

když někde naleznou v ni skulinu neb dirku –

ach, rády zřely by, co vidět na plakátě:

ty koně, slony, psy – athlety závodící,

a sličné jezdkyně v tom divném, pestrém šatě

a zvláště šašků sbor s tou malovanou lící.

Vnitř hudba vřeštivá hrá špatně notu skočnou,

tak vábíc diváka, jenž lístek koupit váhá.

Na zvonce znamení pak smělé divy počnou,

clown vběhne v manéži –a smích se ihned vzmáhá.

Kůň již je přiveden a jezdkyně sem vskočí

a s štolby pomocí si v pestré sedlo vsedne

a počne smělý rej, až přecházejí oči

a mnohá měšťanka na třetím místě bledne.

A clowni přiběhnou a obruče neb stuhy

ku skoku nastaví – a kráska skáče směle,

pak z vlasů vezme květ a obecenstva kruhy

svým zrakem koketním si bystře přejde celé

a důstojníkům květ do první řady hodí,

i s koněm zmizí pak za záslonami v šeru

a vzdychne k sluhovi, jenž koně ve stáj vodí:

„To není zábava – to trpký chléb je věru.“