V PŘEDTUŠE JARA.

By Jaroslav Hendrych

Byly to jarní mlhy, úsměvy jara hřály,

ulice byla pusta, žlutá se třásla světla,

hrčely tvrdě vozy, lidé se tupě smáli,

lepkavé bláto marně duše má prsty hnětla.

V šatech jste jarních byla, zardění plálo v líci.

„Je to dnes krásné teplo, – večer jdu do divadla.“

Padala líně slova, mohl jsem tolik říci,

smutek se roztáh’ znova, naděje zítřka zvadla.

Nechte mne, budu jiný, tehdy až budou květy,

nasbírá duše barev, nasbírá duše vůní,

zrak bude plný ohně, polibků žhavých rety; –

led se již láme, slyšte, výstražné rány duní.