V PŘEDTUŠE JESENĚ

Již překvapí mne zase, samotáře,

ta mírná zima sychravá,

v čas, kdy vzduch pln je chladné jakés záře,

roj listí s větví sprchává.

Při vzpomínce té smutno, smutno je mi,

že brzy uzřím naposled

vás v lehkém šatě stromů pod větvemi

se bez kloboučku procházet.

Pak bujný vlas vám drobná čapka skryje,

flór zrak, jenž plane řasami.

Ba, dítě, v jeseň vždycky smutno mi je –

s ní vaše krása zašla mi!