V přelahodném jihu vání

V přelahodném jihu vání

ukryt touhyplný zpěv,

radostí se vesmír plní,

ba i srdcem v spěch se vlní

láskou rozháraná krev.

A kam mysl spěchá, touží

po světě i v nebes báň,

všecko v čarokrásném věnu

dala tvorstvu na výměnu

světovládné máti dlaň.

A ty, moje srdce bujné,

chtělo bysi plakať snad

pro záhonek štěstí malý?

Hleď, kol lesa, luhu, skály

vykvetlo ho plný sad.