V PŘÍRODĚ

Z provlhlých trav, kde vítr nezavěje,

omamně dýchla lesní orchideje,

a místo tance potoku a vos

jen dusno krouží, dusno tuberos.

Vy máky na poli a chrpo v poli,

jste trysklá krev, jsi oko, které bolí

mou umělost, tak městsky složitou,

tak bez života prý – tak prožitou.

Blažen, čí prostota je víc než maska;

blahoslaven, čí duch jak husopaska

vije si vínek z bílých kopretin;

a namlouvá si, že je boží syn!