V PŘÍSTAVĚ.

Má loď teď pluje v přístavě

a tiše skládám vesla,

jež v jeku vln a ve vřavě

sem loď mou z bouře nesla.

Sem prchna z bouře, z hluku měst,

se tichou vlnou dávám nést

zpět z bouřných cest.

Zde vysoko mou nad hlavou

hle, celé nebe hoří

a bílou světla záplavou

žhne odraz slunce v moři.

Tich zraky svoje upínám

k těm zářným světla výšinám,

v ten světla chrám.

Tak ticho zde v tom přístavě!...

Mír sladký všude vane!...

A všechno v bílé záplavě –

tož Tvého světla, Pane!

Ó, šťasten, sem kdo dal se vést!

Tu není bouří, bludných cest,

och, bludných cest!...