V „PŘÍTOMNOSTI“ Č. 52

list psal mi jakýsi pan Matula.

Nu, ujela mu trochu papula

a hodně soudnost. Jinak závad není,

bych nevzal list ten s vděkem na vědomí.

Za vůdce – an teď ztratil navždy mne –

mu odporoučím v péči upřímné

Peroutku ovšem. Pro mozku pak zmatky

pět – deset světel z šestašedesátky.