V. Pro kohouta Francouského

Pro kohouta Francouského

Cos podnikal, orle bílý?

Jak pelikán otvíral jsi

Jemu teplé svoje žíly!

S pyšným kohoutem Francouským

Směle lítals šírým světem –

Cos dosáhnul, orle bílý,

Neunavným dlouhým letem?

Zem Německá, zem Španělská,

Orle bílý, krev tvou pila,

I též ledná Berezina

Krví tvou se obarvila;

Kohout vezdy klamal tebe,

Nestaral se o tvé strasti,

Nechtěl zpívat ranní píseň

Tvojí přenešťastné vlasti.

A když tvůj pak nastal zápas

S orlem, bratrem tvým mocnějším,

Hle tu ohlídal ses darmo

Po svém druhovi někdejším,

Marné bylo tvé volání –

Perutě on nerozpínal,

Sotva trochu zakokrhal,

Sotva na tebe zpomínal.

Vzešla noc nad Ostrolenkou –

Varšava a Praga klesla –

Nový smutek do ciziny

Polská emigrace nesla:

Ty však opět zatřepetals

Raněnými perutěmi,

Letěls až přes siné moře,

Zjevil ses v Algirské zemi.

Zase lil jsi pro kohouta

Červené své krve proudy –

Kladl jsi na cizý oltář

Jakož oběť svoje oudy,

Mnils, že s oltáře se vzneseš

Jako fenix v nové kráse –

Že poslouží tvoje oběť

Polské ojczyzně ke spáse.

Marná čáka! – Tu se jeví

Záře nad Italskou zemí –

I tys opět zatřepetal

Raněnými perutěmi,

Letěls do Italských luhů,

Do zahrady nevadnoucí –

Doufals, že i tvé ojczyzně

Tam vykvete lék žádoucí.

Doufals, že tam najdeš balšám

Na své rány otevřené,

Avšak i tam krvácelo

Srdce tvoje nezhojené:

Pomoc’ Vlach nemůže sobě,

Polákovi nepomůže –

V neslovanských krajích tobě

Nevykvete rajská růže!! –

Tu se rudá ohňokoule

Nad Dunajem ukázala,

Emigrace Polská s mečem

Do Uherska pospíchala.

Slovan v Uhrách nahlas jásal,

Že i jemu volnost dána –

Že nad sebou nemá více

Ukrutného zlého pána.

Ale Maďar zaslepený

Pýchou a pánovitostí,

Posaváde chtěl ostatní

Národy mít v poslušnosti;

Myslí, Slovana že může

Mečem nutit zas k otroctví –

Slovan ale nechce více

Zůstat v bezectném holotství.

Skočilo na nohy mnoho

Tisíc Slovanských junáků,

Aby bránili svou volnost

Proti Maďarskému draku –

Syni všech Slovanských kmenů

K odporu se přichystali,

Krev svou cedit v boji s drakem

Slavozhoubným neváhali.

Jediný jen Polák volal:

„Maďare, buď déle pánem,

Pomůžem ti, abys zůstal

Déle pánem nad Slovanem;

Jak Josefa Egyptského

I my bratra ti prodáme,

Ale i svou matku Slávu! – –

Za to přízeň tvou žádáme.“

Hlas ten Polský mutně kvílel

Nad krajemi Uherskými,

Hlas ten Polských bratrů pohnul

Srdcemi, ach! Slovanskými. –

Ejhle Jehova požehnal

Prodanému Josefovi,

Ale lichý bůh Maďarský

Nepomohl Polákovi.

Mluví Polák o volnosti,

Nechce ji však jiným přáti,

Volnost, bratrstvo a rovnost

Nechce Polák skutkem znáti.

Pod Napoleonem Polák

Naproti volnosti brojil,

V Španělích, v Algíru, v Uhrách

Jiným kmenům pouta strojil.

Špatně odměnil se Francouz,

Darmo pro něj krev jste lili –

I jak by se Maďarové

Vám snad byli odměnili?

Darmo radil jim Dembinski,

Aby do Haliče vtrhli –

Vůdci Maďarští tou radou

Jednohlasně opovrhli.

Od mohyly z Uher letí

Bílý orel ku polední:

Doufá, že se mu konečně

Poloměsícem rozední – –

Polák sklamán tolikráte

Cíl svůj posud nepoznává:

Svým jednáním sám nad sebou

Mstivý osud provolává! –