V PROBUZENÍ. (I.)

Ticho mne zbudilo kouzelnou mocí

tak jemně, tak sladce a tiše;

jako bor spící při hvězdách v noci,

jak vlna o břeh to dýše.

Kolem se rozhlížím, pokoj tmavý;

v svých loktech ženu zřím sníti,

vidím, zář svatých má kolem hlavy,

ta mně až v dno duše svítí.

Svítí tam dlouhou zlacenou prouhou,

po které tiché sny chodí,

cítím, jak jedu, kolébán touhou,

věčností po lásky lodi.