V PROBUZENÍ. (II.)

Mně bylo, jakby pták

byl ze sna zazpíval

a jakby se tvůj zrak

v mou duši zadíval.

Mně bylo, jako v lese

když stopy bouře pominou,

na každém listu drahokam se třese,

a širá duha pne se

nad oslněnou krajinou,

zem, která vůní dýchá,

když čeká zticha,

až andělé ji v mlhy závoj zavinou.

Mně bylo, jak tvůj dech

by kol mých skrání hrál,

a jakby vítr v mech

sta planých růží svál.

Já neměl bolů, přání,

ni nadějí a tuch,

jen mladým osením jak táhne vlání,

když stará země cítí jara vzduch

a skřivan křídla rosou těžká zdvíhá,

já ve snu plakal blahem a zvon ranní

mi zavzněl v sluch,

mně byla otevřena žití kniha,

já cítil, jak se kdosi nad ní sklání,

a to byl bůh.

Mně bylo, jakby pták

byl ze sna zazpíval

a jakby se tvůj zrak

v mou duši zadíval.