V PROSINCI.

Chladným deštěm šumí to a zpívá

jako v pláči po krajině holé,

nad údolím hustá mlha splývá,

v pláni zmoklá černají se role,

a tam v háji šedých mračen hříva

plouhá se až osyk haluzemi –

všade smutno, na nebi i zemi.

Hoj, tu náhle vichru divá jízda

šlehne vzduchem, zavzteká se polem,

s pustých zahrad vesničkám rve hnízda,

řinčí v oknech, cloumá ploty kolem,

a zas úpí, naříká a hvízdá,

jakby štvána běsů perutěmi –

všade zápas, na nebi i zemi!

A zas bouře tajemně a zrychla,

jako vstala, jinam odletuje...

Ale v kraji, jakby smrt sem dýchla,

zoufale se život odmlčuje...

Usnul vítr, hudba deště stichla,

mráz jen sípí mezi kalužemi.

Všade ticho, na nebi i zemi.