V PROSTĚJOVĚ POD ŽUDREM.

Štěpáne, máš-li pravé,

skoč honem, dones pít! –

„Hoj, páni, na to víno

já dám se oběsit!“

A donesl a nalil,

každému pohár zvlášť,

já brzo roztočil se

jak hanácký ten plášť.

Hoj, pohleď, jak se perlí

to víno – samotok,

perla za perlou plaská,

až ztichne celý mok.

A necháš-li jej státi,

on zkysne na ocet –

a protož, dokud mlád jsi,

žít musíš, pít a pět.

Až sníh ti na skráň padne,

sám přijde klid a chlad –

pak na perly a písně

kdy bude – vzpomínat...