V PROSTORU

Jedinou chvíli přáli jsme si jen

být samotni.

Plynuly dni

a roky minuly,

než posvátný se přiblížil náš den,

kdy duše splynuly

a zázrak radostný byl vyplněn.

O lásce nevedli jsme rozhovor.

Jen v pohledu

jsme v posledu

si teple říkali:

tak po léta, jak šumem spiatý bor

se duše stýkaly

v prostoru bez hranic a bez závor.

A jako síla v křídle labutím

se zachvěje,

než dospěje

pták břehů vzdálených,

tak pohnutím

svých citů ztajených

jsme sílu dali duší perutím.