V. Prší... těžké, chladné kapky dopadají

Prší... těžké, chladné kapky dopadají

do mé snivé duše, na můj bílý květ,

v nebi mraky jako lodní plachty vlají,

větry skučí – duše má, rci: skončí svět?

Prší... kapky deště srdce omývají,

znavené mé srdce, které začlo pět –

Nástroj puklý, hlasy se v něm ozývají –

Bože můj, ó, nech je v klidu dotrpět!

Prší... v okna moje těžké kapky tlukou,

obloha je zatažena, smuteční,

nad jezerem cypřiš, temna předzvěst, ční.

Mrak jak netvor vstává se vztyčenou rukou

jak sám osud... Prší... a dešť dopadá

do duše a srdce, pustá na lada!