V PRVNÍM BOJI.

Co se stalo? Jak úsměv rána

rdí se tvé líčko, zrak se skví –

poprv jsi, dítě, zamilována,

znám tvoje sladké tajemství!

Znám je a vím též, jak se ti děje:

srdce máš plné, samý květ,

hlavička ale bázní se chvěje –

co tomu, probůh, řekne svět?...

Nad mladou vášní rozum tam reptá,

váže snům křídla do svých pout –

zdaž ale touha, která se neptá,

bude ho chtíti poslechnout?

Nekal si strastmi oblohu jasnou,

na lidi nedbej, na řeči;

věř jenom srdci, a budeš šťastnou –

láska je blaho nejvěčí!