V PŮLNOČNÍ CHVÍLI.

Slyš koní to dusot, slyšíš jich ržání?

To jezdci jsou mrtví, v půlnoční dobu.

To jezdci jsou mrtví, v půlnoční dobu

hlas polnice z ticha vzbudil je hrobu.

Slyš, podkovy zvoní, chvěje se země,

hlas bouře jak zněl by z daleka temně.

Když za noci bouře dědinou kvílí,

vždy o závod s vichrem v půlnoční chvíli,

to jezdci se mrtví v neznámo řítí,

v noc pustou a blesky v cestu jim svítí.

Když vichr strom láme, země jim těsná,

a v dědině spící budí se ze sna;

a v hukotu bouře, blesky když svítí,

mrtví to jezdci nocí se řítí.