V pustině.

Kam jsem zapad? Jaký je to kraj?

Jsem to doma? – Zpátky couvnul háj,

a jen pustá v dálku písčina

se vlnit začíná.

Místy ručejemi zryta zem,

bez trávy a květu kolkolem

na mne hledí v němém ztrnutí,

jak Věčna zívnutí.

A přec – v ňadrech mých se začal chvít

k této pusté zemi zvláštní cit,

že bych „Sestro!“ z hloubi pozalkal,

„zde jsem a nejdu dál!“