V. Ráno máje, raničko,

Ráno máje, raničko,

A ty jarní vnady

Abych písní oslavil,

Šel jsem do zahrady.

Dole hezký, svěží drn;

S hůry květy voní; –

Proto jsem se usadil

Mladou pod jabloní.

Knížku vytáh’, tužku vzal,

Chtěje verše psáti;

Ale Musa nechtěla

Dnes mi k vůli státi.

Ač jsem dosti napínal

Básnické své síly,

Zůstaly přec lístky ty

Prázdny po vši chvíli.

V tom slunéčko na papír

Své paprsky slalo,

A nade mnou v jabloni

Ptáče zazpívalo.

Na to vánek líbezný

V naníženém letu

K těm paprskům se stromu

Snesl hrstku květů.

Tuším, že ta kvítenka,

Co milostné zkázky,

Vzala s sebou s jabloně

Ony ptačí hlásky.

Tak, co já se ubohý

Po myšlénkách troudil,

Milý máj se samoděk

Do mé knížky vloudil.