V ROKLINĚ SVĚTA

Mně štěstí přelud prchl před roklí,

v níž mocnosti zlé scházívají se

a netvor nepravosti v skrýši dlí.

Mně zrádně rozplynul se před zrakem

a zhasil světlo svůdné svítilny

v tmě, v níž se každý keř zdá přízrakem.

Jak v hladomorně objímá mne chlad,

na kluzkém srázu tápám po stezce,

kde tuším vítr nebezpečí vát.

Ó svatá Matko, v tebe spoléhám

a prosím, chraň mne před Zla osidlem,

když v rokli světa sama bloudit mám