V rose.

Děti se rousaly jarní rosou

v strakatých sukénkách nohou bosou;

ta moje dceruška s nimi v kole –

Bože, jak krásně dřív kvetla pole.

Z brázd letli skřivánci, letli k nebi,

třásli květ písniček v dětské leby,

a malá srdíčka plna citu

s ptáčaty nesla se do blankytu.

Ta moje dceruška s nimi taky,

hvězdami svítily její zraky,

s jamkami na líčkách, s malou bradkou

skřivánkem zpívala píseň sladkou.

Domů když přiběhlo moje zlato,

radostí tajemnou bylo jato;

tisklo mne, líbalo: „Tatínku, věz,

s ptáky jsem letěla do nebe dnes!“