V ROSE.

Hlas jitra zazvonil do hlubokého ticha,

vzduch vonný rozvlnil se jeho kadencemi,

a v náhlém zjasnění, jež oči bleskem píchá,

se položilo ráno na zrosenou zemi.

Kdo v dáli o štěstí pěl píseň neslýchanou,

jež trylkem veselým se chvěla nad vodami,

kdo kráčel chladnou rosou v trávu nadýchanou,

své nohy zranil trním, zbarvil jahodami?

To jistě dívka mladá, milostná a svěží,

jež s jitrem bílým s lože milencova vstala

a nyní bosa rychle lučinami běží,

se na svět osluněný písní svojí smála.