V ROZHODNÝCH OKAMŽICÍCH

Najednou ve chvíli vzrušené

vše jako bouře se přežene.

Vír tance a jeho závratě smělé,

vášně a jejich úskalí stmělé,

vše volá a vábí a proklíná...

Stojíš a volal bys zoufalý,

aby kdož spěchají, počkali.

Na tanec hrozivý lidských běd

nikdo že hledět se nevrátí zpět,

že blízká, blizoučká všechněm je

rozhodná hodina –!

Kaštanů řada jak v temnotách hoří!

– Vzpomeň své pýchy!

Hvězda jak za hvězdou do vod se noří,

srdce se dohovoří:

Se mnou pojď, světe můj tichý!

Má naděje stará a stále zas nová,

dej mi už skutek a nech si svá slova!

Tak jenom kolem to šeptá a hřímá –

a srdci s duší je zima!

– A mosty jak slavnostně svítí!

A řeka jak radostně šumí!

Což vírům mladého žití

člověk neporozumí?