V. ROZKVĚTU.

Pamatuješ? Srpna žhavý

večer padl na řeku,

světlušky se vznesly z trávy,

hvězda bleskla v daleku!

Jak náš člun vjel do rákosí,

toto vzdychlo, šeptlo cosi –

pamatuješ?

Padla vesla z mojich rukou

a tys klesla v náruč mou!

Cítím, v hudbu sladkozvukou

kterak se nám ňadra dmou!

Ztichl šepot ve rákosí,

jen mé oko toužně prosí –

pamatuješ?

A juž tvoje hlava světlá

na mou hruď se chýlí níž,

jako růže bílá zkvětlá,

duše na rtech k sobě blíž

jak dvě zářné kapky rosy...

Pod jezem tam u rákosí –

pamatuješ?

Žel, ty chvíle v žití jednou

taký srdci strojí hod!

Jako lekníny se zvednou

z hloubi zamyšlených vod!

A zas klesnou do rákosí...

Srdce věčnou ránu nosí –

pamatuješ?