V ROZPACÍCH.

Ba pokračujem času na perutích,

duch pokroku dle zásluh béře věnce.

Je parno všude v práci jako v hutích,

a bez diplomu není existence.

Nic neplatí než kolkovaný rozum

neb renty, reality, korce hlíny –

i domovník již záhy rigorosum

mít musí z práv anebo z mediciny.

Na všecko nejpřísnější béřem vážky,

vše papírovou cenu musí chovat,

i služka na leštění klik a dlážky

už musí konservatoř absolvovat.

A přece, kamkoli se oko sveze,

jen černou rozevřenou propast zhlídá,

a z ní jak hydra sedmihlavá leze

ven bídáctví a nekonečná bída.

A není div, že mnohý snílek tedy,

v kal onen pohrouživ svou duši čistou,

se nevědomky stane naposledy

domácím pánem nebo nihilistou.