V roztoužení.

V salónu sedím v teskném zamyšlení...

Nade mnou hraje něčí dívčí ručka

zdlouhavé, vláčné, smutné melodie

tak plné bolu, nadšení a touhy...

A mně se stýská po tak trochu štěstí,

po něžné dívce s hlubokými zraky,

jež by mne měla nekonečně ráda,

jež plakala by se mnou, když jsem smuten,

jež hladila by moje černé vlasy

a zaplašila chmury s mého čela. –

Šero se vkrádá přivřenými okny,

a snivé tóny zvolna umlkají,

a divný smutek tísní moje srdce,

jakobych procit z rozkošného snění

a spatřil kolem jenom holé stěny,

ty nudné stěny, jež mne obklopují

a svírají mou smutnou existenci.